ředitel ZŠ Dědina
Do základní školy Dědina jsem v roce 2003 přijal tři třídy s prvky waldorfské výuky, neboť jedině tak bylo možné v tehdejším vzdělávacím programu školy podle waldorfské pedagogiky učit.
Tehdy bylo ve škole přibližně 290 žáků a spousty volného místa. Byl jsem rád, že škola získala nové žáky a nějakou odlišnost od ostatních škol. Od té doby se však mnoho změnilo. Během let, při hledání cest ke společnému soužití a ke vzájemné toleranci mezi různými vzdělávacími pojetími, jsem se mnohému přiučil. Jak vnímat vzdělávání očima waldorfského učitele, jak podporovat cestu za společnými zážitky třídy, učitelů a rodičů, jak žáky hodnotit, respektovat práci Kolegia učitelů a cítit sounáležitost a podporu waldorfsky zaměřené části školy. Zejména pak, jak stále hledat možnosti, aby se škole dařilo.
Dnes je waldorfská část mé školy v takovém stavu, tak utvořená a „vyzrálá“, že se může prakticky celá osamostatnit a „přesadit“ do jiného, zcela vlastního prostoru. Má dostatek žáků, stabilní pedagogický sbor, důvěru rodičů i podporu zřizovatele – městské části.
I když mě to bude vlastně mrzet, velmi bych tento krok waldorfské škole přál. Potřebuje se nadechnout a rozvíjet dál, a na „Dědině“ už ten prostor schází.
Na projektu komplexu waldorfského vzdělávání, je velmi pěkná myšlenka koncepčnosti celku (základní škola a střední škola – lyceum) a dále velmi krásné místo, kde by nová škola vznikla. Cestě k samostatné waldorfské škole, tak vyjadřuji svoji velkou podporu a také počítám s pomocí v začátcích.