ředitel ZŠ Dědina

Do základní školy Dědina jsem v roce 2003 přijal tři třídy s prvky waldorfské výuky, neboť jedině tak bylo možné v tehdejším vzdělávacím programu školy podle waldorfské pedagogiky učit.

Tehdy bylo ve škole přibližně 290 žáků a spousty volného místa. Byl jsem rád, že škola získala nové žáky a nějakou odlišnost od ostatních škol. Od té doby se však mnoho změnilo. Během let, při hledání cest ke společnému soužití a ke vzájemné toleranci mezi různými vzdělávacími pojetími, jsem se mnohému přiučil. Jak vnímat vzdělávání očima waldorfského učitele, jak podporovat cestu za společnými zážitky třídy, učitelů a rodičů, jak žáky hodnotit, respektovat práci Kolegia učitelů a cítit sounáležitost a podporu waldorfsky zaměřené části školy. Zejména pak, jak stále hledat možnosti, aby se škole dařilo.

Dnes je waldorfská část mé školy v takovém stavu, tak utvořená a „vyzrálá“,  že se může prakticky celá osamostatnit a „přesadit“ do jiného, zcela vlastního prostoru. Má dostatek žáků, stabilní pedagogický sbor, důvěru rodičů i podporu zřizovatele – městské části.

I když mě to bude vlastně mrzet, velmi bych tento krok waldorfské škole přál. Potřebuje se nadechnout a rozvíjet dál, a na „Dědině“ už ten prostor schází. 

Na projektu komplexu waldorfského vzdělávání, je velmi pěkná myšlenka koncepčnosti celku (základní škola a střední škola – lyceum) a dále velmi krásné místo, kde by nová škola vznikla. Cestě k samostatné waldorfské škole, tak vyjadřuji svoji velkou podporu a také počítám  s pomocí v začátcích.

waldorfská třídní učitelka ZŠ Dědina

Moje vlastní děti vděčí waldorfské škole za vzdělání prodchnuté uměním, které rozvinulo jejich schopnost přemýšlet nad věcmi, komunikovat, přijímat lidi s odlišnými názory. Aby waldorfské třídy nemusely zájemce o tuto cestu odmítat, potřebují nutně samostatnost spojenou s větším prostorem.

Lektorka a koučka osobního a firemního rozvoje

Waldorfská škola si zaslouží, aby po 22 letech úspěšného působení na Praze 6 konečně dostala více prostoru a vlastní budovu.

Všechny tři naše děti měly to štěstí, že mohly projít dětstvím v duchu waldorfské pedagogiky.

Mělo by to být umožněno všem, kteří si to také přejí.

asistent pedagoga WŠ

Když jsem waldorfskou pedagogiku poprvé prožila na vlastní kůži, byla jsem dojata a šťastná, že je možné učit děti hravou a zábavnou formou. Jako matka na vlastní oči pozoruji, jak moje dcera po přestupu na Waldorfskou školu doslova rozkvetla.